Soul den 5.(5.11.2019)

S bývalou kolegyní Monikou jsem se potkala v Emartu s plným košíkem mezi regály. Emart je místní samoobsluha a seženete tady úplně všechno.
A protože je Monika fajn, a přes všechno co se na jaře událo, je pořád moje kamarádka, tak jsme se domluvily, že spolu vyrazíme na výlet.
Cílem našeho výletu je ostrov Muuido.

Ostrov Muuido je oblíbeným výletním místem Korejců a o víkendu nebo svátcích jich tady potkáte opravdu hodně. Byla jsem překvapená, s jakým nadšením tráví čas v přírodě a vzhledem k tomu, že tu potkáváme převážně starší lidi, tak mají můj obdiv.
Hodně investují do kvalitního funkčního oblečení a obuvi a opravdu jsou vybaveni na všechny rozmary počasí. Tady bych ráda podotkla, že už ale nerozlišují, jestli jsou na tůře v lese nebo na procházce centrem Českého Krumlova.
Mladé Korejce potkáte spíš v kavárně. Sedí naproti sobě u stolu a místo toho, aby si povídali a třeba si i vyznávali lásku, tak koukají do mobilního telefonu a fotí si selfíčka. Ale zase je hrozně vtipný, je pozorovat. Takže vám doporučuji, najít si nějaký takový zamilovaný pár a uvidíte sami.

Přijíždíme autobusem na Hanagae beach a naše první kroky směřují na pláž.
Na říjen je nezvykle teplo a svítí sluníčko. Když spatřím na pláži malé barevné domečky k pronájmu a červeno - zelenou strážní věž pobřežní hlídky a zlatavý písek, jsem doslova okouzlena. Tohle je opravdu hezká pláž, říkám si.
A jak vypadá typický korejský den na pláži? Postavíte si stan nebo alespoň slunečník, přinesete si rybářské stoličky, deky a velké zásoby jídla a takhle strávíte klidně celý den. Na tom přece není nic divného, říkáte si. Ona ale každá pláž není hezká. Často jsem viděla, jak sedí korejská rodina na pláži doslova mezi odpadky a pozoruje moře, které při odlivu vypadá jako jedno velké blátoviště. A když se na moře zadíváte pozorněji, uvidíte, jak se tam v tom blátě procházejí lidé a něco sbírají. Prý škeble nebo mušle.
A když není zrovna odliv, tak tomu koupání stejně moc nedají. Říká se, že Korejci nejsou moc zdatní plavci. Když je pozoruji, jak se drží na břehu, kde je voda po kotníky a stejně mají kolem pasu nafukovací kruh, tak bych tomu snad i věřila.
A to je to moře klidné jako jihočeský rybník.

Ale zpátky na Hanagae beach. Kolem části pláže vede vyhlídková dřevěná lávka, ze které je krásný výhled na celou pláž a přilehlé zalesněné kopce a skály. Tady si i my děláme povinné selfie.
V okolí pláže najdete stánky s občerstvením, minimarket a kavárnu, kde si dáváme první společnou kávu. Já volím klasiku, Monika green tea latte.

Je třeba se posilnit před náročným výstupem.
Monika, která je na Muuidu jako doma a je pochopitelně vedoucí zájezdu, rozhodla, že zdoláme střední kopec. Vzhledem k tomu, že jsem výlet do přírody před odletem z Prahy neplánovala a na nohou mám conversky, jsem za to ráda.

Ale musím říct, že i v converskách se to v pohodě zvládlo. Cesta vede lesem po dřevěných schodech nebo po zpevněném terénu. Schodů je opravdu hodně a aplikace v telefonu mi ukazuje, že jsme zdolaly 82 pater. Míjíme několik vyhlídkových míst a na vyhlídkové terase ve výšce 230 m si dopřáváme zasloužený odpočinek.
Na svačinu máme obě rolku gimbap a když nad tím tak přemýšlím, ještě jsme snad ani na okamžik nezavřely pusu. Pořád si máme o čem povídat a je to moc fajn.

Dřív se na ostrov Muuido jezdilo trajektem z přístavu, ale od té doby, co se postavil most přes moře, tak se tam dostanete i pěšky. A právě na most máme na zpáteční cestě namířeno.
Ale nejdříve musíme zdolat kopec dolů. Cesta je místy náročnější na terén a tady by se určitě lepší boty hodily.
Jsme úspěšně pod kopcem a kolem malých zahrádek a hospodářství se dostáváme do přístavu. Všude se suší ryby, a i když jsou poměrně dost cítit, zastavit se a podívat se, prostě musíme.

Přecházíme nově postavený most a náš výlet zakončujeme opět v kavárně u kávy.

Byl to moc fajn den a díky Monice, můžu konečně i já říct, že jsem byla na Muuidu!

Soul den 4.(29.10.2019)

Plním si další položku z mého seznamu přání, a protože mi dneska dělá společnost
přítel, mám hned o jeden důvod k radosti víc.
Cílem dnešního výletu je Bukchon Hanok village a Insadong.

Z letiště jedeme Airport Expressem na Seoul station, kde přesedáme na metro. Zde se pohodlí mění téměř na boj o přežití. Korejské metro má velmi hustou síť a přestupní stanice jsou docela slušná procházka. Davy lidí proudí všemi směry, nástupiště je přeplněné a my jsme rádi, že jsme se nějak vmáčkli do vagonu. Naštěstí jedeme jen pár stanic, uklidňujeme se navzájem.

Za chvíli už vystupujeme na stanici Anguk a hledáme východ číslo 2, odtud je to k Bukchon Hanok village cca 600 m.

Než se ztratíme v úzkých uličkách, je třeba se posilnit, a proto si dáváme kávu a něco sladkého v útulné kavárně Wood&Brick.

Bukchon Hanok village je čtvrť, jejíž historie je více než 600 let stará. Najdete zde tradiční korejské domky, které jsou postavené z borového dřeva, hlíny a kamene.
Jsou zde útulné kavárničky, malé obchůdky, kde snadno pořídíte originální kousek do vašeho šatníku nebo krásný šperk. V některých uvidíte ukázky tradičních řemesel nebo čajový obřad.
Je to zároveň rezidenční čtvrť, a proto je naprosto nezbytné, respektovat soukromí obyvatel těchto krásných domků. Chovejte se tiše a neseďte jim na zápraží. Ono úplně stačí, že tu všichni fotíme jako zběsilí. A jestli máte pocit, že si jenom hraji na paní učitelku, tak si buďte jistí, že tu potkáte dobrovolníky, kteří zde celý den stojí s cedulí, jak se máte chovat:-)
Můžete si zde půjčit Hanbok - tradiční korejské šaty z období dynastie Čoson. Jsou krásné, barevné a určitě by mi slušely:-) Fronta zájemců je ale dlouhá, tak třeba někdy příště.

Loučíme se s tradičními korejskými domky a příjemnou procházkou jdeme do čtvrti Insadong. Jsou zde umělecké galerie a antik obchůdky. Koupíte tu štětce na kaligrafii, tradiční keramické nádobí, vějíře a samozřejmě spoustu dalších krásných věcí. A je úplně jedno, jestli jste umělecky založeni nebo ne, líbit se vám tady bude 100 %.
Zajděte si do útulné kavárny nebo čajovny a jen tak pozorujte okolí. 

A když dostanete hlad, tak je také z čeho vybírat. My jsme zvolili japonskou restauraci a ochutnali degustační menu.

Takový fajn den to byl....

Soul den 3.(22.10.2019)

Když jsem přiletěla do Koreji poprvé, tak pro mě korejská kuchyně byla velká neznámá.

Asijskou kuchyni mám ráda, ale tohle bylo něco úplně jiného. Moje první dojmy tak byly upřímně řečeno rozpačité. Zdálo se mi, že řada jídel vypadá tak nějak divně a nějak jsem je nedokázala identifikovat, natož mít odvahu, je ochutnat. Asi vás tedy nepřekvapí, že jsem si s hrůzou říkala: "Co já tady budu jíst?"

Postupně jsem si ale ke korejské kuchyni cestu našla a některá jídla si dokonce oblíbila. Tak se na ně pojďme podívat trochu blíž.

Bibimbap - jedná se o korejské národní jídlo. Je to směs zeleniny a mletého masa, servíruje se ve velké misce s rýží a sezamovým olejem a na závěr se přidá pálivá chilli pasta. Setkáte se s ním v mnoha variantách, a i když je základ stejný, vždy tam může být něco navíc.

Gimbap - je to taková sushi rolka v korejském stylu. Základem je rýže obalená z jedné strany v mořské řase a plní se tenkými plátky mrkve, žluté ředkve, vaječné omelety a třeba tuňákem nebo hovězím masem. Vše se zabalí do válečku a nakrájí na kolečka. Ideální svačinka s sebou na výlet.

Oblíbila jsem si i knedlíčky plněné směsí masa a zeleniny nebo hovězí vývar.

Korejci si také potrpí na různé chuťovky, které se servírují v malých mističkách a v každé restauraci je dostanete na stůl jako první. Můžete si je přidávat podle libosti.

A vždycky tam najdete kimchi - fermentované čínské zelí s chilli. Je to vitamínová bomba, tak zkuste alespoň kousek ochutnat.

Pouliční stánky s občerstvením jsou také také velmi oblíbeným místem, kde se najíst. Často jsem viděla dlouhou frontu zájemců, kteří čekali na svůj oblíbený street food. Já si oblíbila cheese hot dog, což byl takový smažák na špejli. Ale nabídka je opravdu rozmanitá.

Zkuste čerstvě vymačkanou štávu z pomeranče nebo granátového jablka, kterou budete pít z pytlíčku brčkem.

A pokud byste přece jen neměli na korejskou kuchyni odvahu, tak vás zachrání řetězce Paris Baguette nebo Paris Croissant. Koupíte tu čerstvé zeleninové saláty, obložené chleby a croissanty, ovocné saláty a samozřejmě velký výběr sladkého pečiva. V Soulu jsem pro snídani vždycky chodila právě sem. Doporučuji brusinkový chléb s kuřetem, croissant se šunkou a sýrem nebo s tuňákem a vajíčkem. Saláty jsem si kupovala s sebou do letadla a za ty roky ochutnala snad všechny.

A až budete v Koreji, tak si určitě zajděte do nějaké útulné kavárny. Kdysi jsem na nějakém školení v práci slyšela, že Korejci nepijí kávu. Tak nevím, jestli jsem nedávala pozor nebo to nějak špatně pochopila nebo se stala chyba někde úplně jinde.... Nicméně Korejci kávu pijí a rádi. Kavárny jsou na každém rohu a moc hezky se v nich u kávy rozjímá.

Soul den 2.(15.10.2019)

Je krásný slunečný den a já vyrážím do města. Z letiště jedu vlakem Airport Express na Seoul station. Cesta trvá necelých 45minut a je pohodlná i díky tomu, že koupí jízdného, si zároveň kupujete i místenku. Což oceňuji zejména na zpáteční cestě, když jsem ověšená nákupy jako vánoční stromeček.

Seoul station je hlavní nádraží. Jsou zde obchody, kavárny, restaurace a samozřejmě odtud odjíždějí vlaky do jiných korejských měst.

Moje první kroky směřují na tzv. promenádu, která se nachází po levé straně od nádražní budovy.

Promenáda je plná bujné vegetace a laviček, které lákají k odpočinku. A je to určitě příjemnější způsob, jak se dostat na druhou stranu než přecházet rušnou křižovatku. Dokonce si zde můžete zahrát na klavír. Já jsem se o to raději nepokoušela, ale jeden starší pán se toho s radostí ujal, a dokonce sklidil potlesk.

Začínám kávou, a to v krásné a originální kavárně Moomin&Me. Zde se naplno projevuje moje infantilnost. S radostí usedám ke stolu, kde mi dělá milou společnost bílý hrošík Mumínek. A děkuji kamarádce Monice, že mě sem kdysi vzala.

Procházím trhem Namdaemun, kde už začíná být poměrně živo, a to je všední den dopoledne. Seženete tu úplně všechno. Míjím stánky se sušeným ovocem a ořechy, procházím uličkou, kde je jedna pouliční restaurace vedle druhé. O kousek dál předvádí postarší pán početnému publiku zázračný krouhač na zeleninu. Koupíte tu oblečení, kabelky, boty, vtipné ponožky nebo třeba obleček pro psa. Najdete tu i obchody s kosmetikou a také speciální obchody s korejským ženšenem a zázračnou houbou lesklokorkou lesklou, která léčí. Kupuji ženšenové náplasti proti bolesti a pomalu opouštím trh.

Míjím stánek s fresh džusy a mangovému neodolám, některé věci prostě musí být.

Je to moc fajn, procházet známá místa, a dokonce poznávat známé tváře. Třeba "paní Jiřinku", která provozuje na ulici směnárnu a jak tak koukám, svoji živnost rozšířila o prodej sušených řas.

Za chvíli už jsem v části Myeong-dong, což je místo, kde se skvěle nakupuje. Žije to tady hlavně ve večerních hodinách a o víkendu, kdy jsou ulice plné stánků s občerstvením a samozřejmě s dalšími věcmi, bez kterých prostě nemůžete být.

Kdybyste si měli přivézt z Koreji jen jednu jedinou věc, tak to 100 % musí být korejská kosmetika. Myslím, že nebudu lhát, když řeknu, že Korejky jsou kosmetikou doslova posedlé. A když vidíte ty krásné obchody, neuvěřitelnou nabídku a vtipné obaly, tak jste v tom až po uši také. Voňavé krémy na ruce, dekorativní kosmetika, krémy na obličej, různá omlazující séra, a hlavně ty masky! Můžete si vybrat ovocné, s bambuckým máslem, olivami, aloe vera, s medem...a mohla bych pokračovat.

Masky jsou ve formě tenkého vlhkého plátna ve tvaru obličeje s otvory na oči a pusu a jejich použití je tak velmi snadné. Hodně populární je kosmetika, která obsahuje šnečí sliz. Pokud k tomu nemáte vyloženě odpor, tak mohu jen doporučit.

Ať už navštívíte Nature republic, Etude house, Tony Moly, Innisfree, Holika Holika nebo Olive Young, neuděláte chybu a určitě uděláte radost nejen sobě, ale i svým blízkým. S dárky v podobě korejské kosmetiky jsem měla vždycky úspěch.

Takže i já vybírám ty zkrášlující zázraky a jsem na několik dlouhých minut v zajetí korejské kosmetiky. A jako vždy odcházím s plnou taškou.

Den jsem si báječně užila, a kromě procházky a nákupů se i dobře najedla. A o tom zase příště.

Soul den 1.(8.10.2019)

A je to tady, konečně zase poletím letadlem! Moc se těším a zároveň mám trochu obavy, jak cestu zvládnu. Jsou to přesně 4 měsíce, co jsem nedobrovolně odevzdala letuškovskou uniformu a co si budeme povídat, pořád to občas bolí.

Asi to bude trochu emotivní, až přistanu v Soulu a uvidím známá místa. A asi se také nevyhnu setkání s bývalými kolegy......Jen už to bude jiné než dřív.

Při balení kufru jsem si pořád říkala, že mi něco chybí.... Že by ID karta a klíče od skříňky? Hani, buď v klidu, ani jedno už nepotřebuješ.

Přijíždíme na letiště a jsem překvapivě klidná. Na check-inu si vyzvedávám palubní vstupenku na let KE936, dostávám sedadlo 18H. Hurá, budu sedět " v hrbu" Jumba 747-800. Začíná to dobře:-)

Pasová kontrola, navonět se oblíbeným parfémem v duty free, koupit si bagetu a mandlovou čokorolku u Paula a kávu v Costa Coffee. Je třeba dodržovat standardy:-)

V gatu pozoruji dění na letištní ploše, letadla ČSA vidím jen dvě, jinak jsou tu samé low costy. Kde jsou ty doby, kdy to bylo naopak.

Smutná zatím nejsem, je to fajn, být zase na letišti.

Nastupuji do letadla a usazuji se na 18H. Přezouvám se do bačkor, balím do huňaté deky a už se těším na nabídku Prestige Class. Dávám si bublinky na uvítanou a netrpělivě čekám na odlet.

Zde bych měla jednu radu, netěšte se, že letíte, když jste stále na zemi, po letadle běhá mechanik s telefonem u ucha a letuška se vám vyhýbá pohledem.

A mohla bych pokračovat povídkou, jak jsem se ze sedadla 18H v Prestige Class dostala během 2h na sedadlo 58H v Economy Class.

Nebudu to dlouze rozebírat, prostě se stalo. Prý z důvodu bezpečnosti a nefunkčnosti jednoho z nouzových východů bylo nutné některé cestující přesadit. Takový chaos, který na palubě následně nastal, zcela jistě nebyl popsán v odborné dokumentaci společnosti a byl pravděpodobně výsledkem nezdařilé improvizace posádky.

S 2h zpožděním konečně letíme a já místo toho, abych popisovala fázovaný servis a psala o tom, že jsem měla lososa, steak a zmrzlinu, tak přiznávám, že jsem měla korejské národní jídlo bibimbab a dvě skleničky vína:-)

No co, bylo to fajn i tak a bibimbab mám ráda.

Jen ta postýlka mi chybí, já prostě neumím spát vsedě. Závidím svým korejským spolucestujícím, že si sednou a klidně prospí celý let.

Soul mě vítá mlhavým oparem a na začátek října nezvykle teplým počasím.

Hani, vítej zpátky!