Říp

Hora Říp (11.8.2020)

Říká se, že každý pravověrný Čech by měl alespoň jednou za život vystoupit na horu Říp. Ani já ani přítel si nevzpomínáme, že bychom sem někdy zavítali během školních výletů, a tak je nejvyšší čas, to napravit.

Auto necháváme na placeném parkovišti v obci Rovné. Hora Říp je odtud vzdálená 2km.
Prvních pár metrů jdeme po asfaltové cestě lipovou alejí. Jakmile vkročíme do lesa, cesta začne prudce stoupat a místy jdeme po kamenech náročnějším terénem. Ani nás moc nepřekvapuje, že cestou potkáváme statečné cyklisty a maminky s kočárky.

První zastavení na cestě je Mělnická vyhlídka. Ta naše česká krajinka je krásná, shodujeme se oba, když se tak díváme do dáli.
Na vrchol památné hory Říp už je to asi jen 600m a za chvíli už vidíme rotundu sv. Jiří. Na tomto místě pronesl praotec Čech známá slova: " Tady je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem a strdím oplývající."
Dalším zastavením je Roudnická vyhlídka a kousek od ní se nachází místo, kde byl v roce 1868 vyzvednut základní kámen na stavbu Národního divadla.
Posledním zastavením je Pražská vyhlídka.

Zpátky k autu se vracíme po červené poutní cestě, která okruhem navazuje na lipovou alej, po které jsme šli na začátku cesty.

A teď ještě malé okénko do gastronomie.
Když jsme plánovali výlet na Říp, tak jsem navrhovala, že nám udělám s sebou obložené houstičky. Nicméně jsem našla na internetu, že kousek od rotundy se nachází chata Říp. A tak jsem se začetla do webových stránek chatarip.eu......
Nechala jsem se okouzlit nadšením a nápady majitelů tohoto zařízení a těšila se na jejich pivo Říp a klobásu z masa. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych si měla přečíst recenze. A to byla ta osudová chyba.
Chata to byla hezká, což o to. Roubenka s červenými muškáty v oknech a s úhledně poskládaným dřevem, na štítu nápis, Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp. A tím bohužel všechny krásy skončily. Uvnitř chaty bylo jakési zázemí provozovatelů a při pohledu, který se nám naskytl skrz otevřená okna, jsme vážně přemýšleli, jestli si tady máme dát něco k jídlu. Venku stál provizorní pult, kde se stála fronta na objednání. Kolem nás přeplněné popelnice z předchozího dne, na zemi odpadky, které se tam už nevešly a asi by nebylo špatné, trochu zamést loňské listí. Objednali jsme si pivo Říp (nic moc) a klobásu. Ceny jako v centru Prahy, ale podle chuti byla asi opravdu z masa. Korunu tomu dodala paní, která vládla v kuchyni. Na rukou měla gumové rukavice, aby dodržela vládní povinnost "za přísných hygienických opatření". Nicméně v těch rukavicích otírala houbičkou rozlité mléko, brala do nich náš chleba a utírala se do značně použitého ručníku. Co k tomu dodat? Ti dva nadšení pánové, co si vytvořili webové stránky si buď dělají z nás návštěvníků legraci nebo vůbec netuší, koho si tam zaměstnali. Takže závěrem - chatu Říp rozhodně nedoporučuji a raději si vezměte svačinu s sebou. Pokud si dáte pivo nebo limču, tak se připravte na neúnavný boj s vosami, který nemůžete vyhrát...

Co ale mohu s čistým svědomím doporučit, je kavárna a cukrárna Dortletka v Roudnici nad Labem.
Útulná kavárna ve stylu první republiky s vídeňskou noblesou nás příjemně překvapila. V prvním kole jsme si dali věneček a dědečkův rumový dort a ve druhém kole místní specialitu Dortletku.
Kéž by byla taková útulná kavárna v Praze!
Když se nad tím tak zamyslím, tak mám oblíbené kavárny v Brně, v Sušici a na Kvildě a v Praze žádnou. V Praze se totiž často z mých oblíbených kaváren časem stanou kavárny neoblíbené...

V Roudnici jsme strávili hezké odpoledne a k vidění je tam toho opravdu hodně. My jsme se úplnou náhodou připletli k tréninku kanoistů na umělém kanále, a to tedy stálo za to. Mají náš obdiv! S přítelem jsme se shodli, že bychom měli problém už jen s nasednutím do lodi na souši.

Tak se tu zastavte, až budete mít cestu kolem....