Brno

Brno den 2. (27.8.2019)

Druhý den v Brně začínáme kulturou, a to v Místodržitelském paláci v Moravské galerii. Do konce září je tu k vidění výstava k 100. výročí založení MUNI - Masarykovy univerzity. Masarykova univerzita byla založena v roce 1919 jako druhá česká univerzita. O její založení se významně zasloužil Tomáš Garrigue Masaryk, první prezident Československa.

Výstava je pojata zajímavým způsobem. Dozvídáme se, co předcházelo jejímu založení, s čím se potýkala během 2. světové války, v poválečných letech, za komunismu, po roce 1989 a jak si stojí univerzita dnes. Je zde zmíněna celá řada osobností, které se navždy zapsali svým jménem do její historie. Nechybí historické materiály a také sochy a busty TGM.
Ale co mě osobně naprosto uchvátilo, byla knihovna. Všechny zdi výstavních sálů byly pokryté předtištěnými hřbety knih a do nich byly vepsány názvy závěrečných prací absolventů. Tak jsem si tam tak chodila, četla si jednotlivá témata a snila o studiu na Masarykově univerzitě.
Na závěr si v knihkupectví ArtMap kupuji knihu Pilot Pírko, která je o poštovním holubovi. No jo, zase ta moje láska k létání.

Je čas oběda a my jsme tentokrát zvolily Coffee Trail Bar v Lidické 46. Opět krásné bistro s milou obsluhou. Tak mě tak napadá - tady by se mi líbilo pracovat. Přes týden tu mají denní menu, a protože je neděle, vybíráme si z jídelního lístku. A zase to vyhrál chleba s avokádem, tomu já prostě nikdy neodolám a můžu si stokrát říkat "dej si už konečně něco jiného." Mají ho z pekárny Chleba Brno a vážně se povedl. Tady si pro změnu kupuji tričko na podporu zvířecích útulků v ČR. Všichni nosí tričko s buldočky, tak jsem se rozhodla, že já budu nosit tričko s kolií.

A samozřejmě nám to nedalo a musely jsme ještě jednou na JEŠTĚ jednu...Oni moc dobře vědí, proč si tu svoji zmrzlinu takhle nazvali. Víte, co je fajn? Že když se nemůžete rozhodnout, jakou si máte dát (a to se vám 100 % stane), tak vám ze dvou druhů zmrzliny udělají jeden kopeček. Takže jsme tentokrát s kamarádkou ochutnaly nugát+slaný karamel a jogurt+broskvový sorbet.

Odpolední kávu si dáváme ve vietnamském bistru/kavárně Cà Phê CÔ´v Jezuitské 1. Interiér nás naprosto uchvátil. V kavárně se můžete uvelebit v pohodlných ratanových křesílkách, na pohovce nebo v houpacím vajíčku. Všude kolem je spoustu zeleně a ze stropu visí bílé lampióny různých tvarů, které svítí. Vše dohromady vytváří příjemnou a klidnou atmosféru. V bistru se posadíte u klasických stolečků, ale i tady je to stylové. Všímáme si krásné dekorace na zdi, která je celá sestavená z malých porcelánových mističek. Milá obsluha je zde samozřejmostí a já osobně nedám na Vietnamce dopustit. Vietnamská káva je silná, sladká a moc dobrá. S sebou si kupuji bagetu bahn mi ba s hovězím masem, do vlaku se mi bude hodit.

Jen nerada se loučím s Brnem a doufám, že zase brzy na viděnou!

Brno den 1.( 20.8.2019)

Brno mám ráda. Kdybych si měla vybrat jiné místo k životu než Prahu, vybrala bych si Brno. A jestli se ptáte proč, tak třeba proto, že v Brně rozhodně není nuda!

Brno je studentské město a v nedávné anketě se dokonce umístilo na 6. místě jako nejoblíbenější město na světě z pohledu studentů. No, studentem už se asi nestanu, ale na Masarykově univerzitě by se mi líbilo, což o to. Ještě tak bydlet v centru města, chodit nakupovat na Zelný trh nebo ještě lépe jezdit tam na kole s košíkem a odpoledne rozjímat na lavičce v parku Špilberk s krásným výhledem na město. No nic, zpět do reality.

Naštěstí mám v Brně kamarádku, a tak se tam občas podívám. A poslední návštěva rozhodně stála za to. Pojaly jsme to kulturně a gastronomicky, jak jinak.

Začínáme v Komár kafe v Kounicově 85. Útulná kavárna s milou obsluhou a vtipným logem - Komár - káva, která bodne. Kromě toho mají na dveřích napsáno, že v prostorách kavárny se pohybuje pes , který slyší na jméno Rix. Aha, záhada je vyřešena a ten krásný vlčák, který spokojeně leží na zemi, je místní kavárenský povaleč. A nedá mi to, abych si nevzpomněla na moc milou paní, která má ráda pejsky:-)

Objednáváme si levandulovou limonádu z Chráněné dílny ve Starovičkách, která je nejen dobrá, ale i plná tajných přísad - 100% slunce, nadšení, pohody a lásky k jižní Moravě. Lákavě vypadají i zákusky vlastní výroby od LENKA na to PEČE. Ale my nakonec volíme zmrzlinu od JEŠTĚ jednu s logem kornoutku. Kornoutky si pečou vlastní a jsou tak dobré, že se snadno může stát, že už prostě nebudou. Vlašský ořech a sorbet z malin a banánu byla dobrá volba. A nakonec došlo i na tu kávu.
Je fajn, že na jednom místě najdete dva podniky, které se navzájem podporují a přejí si úspěch. V dnešní době téměř zázrak. Až budete mít cestu do Brna, tak se tam určitě zastavte. A pozdravujte Rixe.

Chtěla jsem vidět Brno z ptačí perspektivy a také si prohlédnout brněnského draka a brněnské kolo, symboly města. A tak naše kroky směřují k budově Staré radnice.
Stará radnice je nejstarší dochovaná světská stavba v Brně a pokud zdoláte 173 schodů na věž, odměnou vám bude krásný výhled nejen na hrad Špilberk, Katedrálu sv. Petra a Pavla, ale i na Pálavské vrchy.
Nakonec si fotím i brněnského draka, který je zavěšený u stropu průchodu ke Staré radnici. Jedná se o vycpaného krokodýla nilského a k jeho původu se váže několik pověstí. Asi se mi nejvíc líbí ta, že kdysi žil v jeskyni u řeky Svratky.

Během procházky městem objevujeme panely s příběhy o slavných brněnských postavičkách v rámci projektu BrrrNo Urban Legends. Panelů je celkem 8 a můžeme si přečíst např. o Erwinu Petrolínovi, Rudolfovi Těsnohlídkovi nebo o bezrukém Frantíkovi. Příběhy jsou většinou smutné, ale zároveň svým způsobem krásné a jsou doplněné ilustracemi.

Před odjezdem do Brna jsem dostala pár tipů, kam zajít v Brně na drink (díky Andy:-)
Nicméně večer byl ve znamení Tajemství hradu v Karpatech, lahve bílého portugalského vína a rakouských křupek bez palmového oleje.
No nic, tak snad příště!